DARK BLUE VELVET

3. prosince 2010 v 21:00 | Herold
Vešla do obchodního centra. Šla na jistotu. Chtěla své sestře koupit takové malé zvířátko, s kývající hlavou. Little Pets Shop. Prodávají je po jednom, nebo v sadě. Na sadu neměla peníze. Sestra si přála od Ježíška žirafu. Nikdo z rodiny ji nemohl sehnat a ona si řekla, že jí sežene, ikdyby musela kvůli tomu udělat cokoliv. Chtěla, aby její sestra měla vše, co chtěla. 
"169, prosím."
"Tady." podávala jí oranžovou bankovku.
"Tumáte. Děkujeme. Nashledanou a veselé Vánoce!"
"Děkuji, vám taky."
Vyřítila se z obchodu jako neřízená střela. Neměla ráda lidi. Necítila se mezi nimi bezpečně. Cítila opět ten klaustrofobický pocit. Potřebovala na vzduch. Rychle. Vyšla z obchodního centra, chvilku postávala u vchodu, ale potom zase zašla. Byla zima. Zábly jí ruce. Řítila se směr metro. Právě jí jedno ujelo.
-Do prčic..- řekla si, ale vzápětí si uvědomila, že vlastně nikam nepospíchá.
Doma má být až za hodinu a domů jí to trvá sotva půl hodiny. 
-Půjdu se projít Vánoční Prahou. Vyčistím si hlavu a zaposlouchám se do cizích jazyků turistů.-
Za několik málo okamžiků přijelo metro. Vystoupila zastávku před než měla. Dlouho se ještě rozmýšlela, jestli to udělá. Vždy všechno zvažovala. Byla opatrná. Nasadila si sluchátka a do uší jí hráli Eluvieitie..Slania. Vždy jí to uklidňovalo. Měla na výběr ze dvou možností. Buď jít po zledovatělých schodech, na kterých právě upadl chlap, nebo jít krásnou cestičkou lemovanou stromy.
Vyhrála cestička. Už viděla, jak vedle toho chlapa leží také. 
Vydala se neosvětlenou prázdnou uličkou. Pod jejíma nohama křupal sníh. Bylo krásně. O několik metrů dál jezdila auta s rozsvícenými světly. Vypadalo to krásně. Obloha byla narůžovělá. 
Připadala si jako malé pětileté dítě, co sní. Před ní se tyčily dva vysoké stromy, které byly ve ve vzduchu spojené větvemi a tvořili "bránu". Vchod do něčeho úchvatného. Věděla, že tato procházka bude úchvatná. Připadala si jako v nějaké pohádce. Cesta byla veliká. Šla veprostřed. Měla tendence se furt otáčet. Nikoho za sebou ale neviděla. Byla tam dočista sama. Jen ona sníh a její fantazie. Hluboko se do ní ponořila..
Představila si ten příběh Narnii. (Určitě ho každý znáte..) 
Šla v krásných tmavě modrých šatech uprostřed uličky. Šaty byly dlouhé až na zem a u krku byly prošívané stříbrným pásem, který se jí táhl kolem ramen. V tom na konci cesty vzadu uviděla skupinku nepřátel. Bála se. Nebylo kam utéci. Byla tak bezbranná. Sama. V zimě. Skupinka se přibližovala blíž a blíž. Byla hlučná. Teď se na ní vrhnou a zabijí ji. Bude konec její říše. Věděla to. Sbohem.
Přibližovali se blíž a blíž.
Vykřikla.
"Probudila se."
Byla to jen skupinka mužů a žen, kterým skončila pracovní doba a šly do víru velkoměsta. Pobavit se. Hleděly na ní docela vyděšeně. 
"Nestalo se vám něco slečno.? Vylekali jsme vás?"
"Ne, pardon, omlouvám se. Já. zasnila jsem se."
"V pořádku. Tak pěkný večer."
"Vám též."
Pár žen se zasmálo. 
"Rostomilá dívka. Kéž bych se taky měla čas na snění."
"Počkej Gábi dnes v noci."
"Ale ty sprosťáku."
Skupinka se rozesmála a pokračovala dál. Stejně jako ona. Vydala se opět na cestu svou fantazií.
Nepřátelé odešli pryč a před ní byla zase její krásná a mocná říše. Všechno bylo červeno modré.
Krásné. Zpomalila krok. Chtěla si vychutnat více té zimy a sněhu. V šatech se brodila ve sněhu. Utíkala. Smála se. Byla volná. Byl předvánoční čas a ona byla šťastná. Náhle uslyšela nějaký šum za sebou. Otočila se a spatřila velké zvíře. Cenilo na ni tesáky.
-Pes. Je to jenom pes ty huso!-
Pes se evidentně zalekl taky. Couval. Nikdy neviděla psa couvat. Přišlo jí to vtipné. Otočila se a kráčela dál.
Před ní byla další "brána", později zjistila, že označovala půlku její cesty.
Hranici, mezi dvěma světy. Její říše a Jeho říše. Jeho říše byla..také krásná. Byla víc osvětlená. 
Víc zasněžená. Víc červená, ale ta Její byla více magická. Procházela se furt ve svých tmavě modrých šatech a už cítila, že bude brzo té krásné cesty konec. Před ní se tyčila "brána", která označovala konec. Konec všeho. Jejího a Jeho světa. Nejradši by tu byla pořád. Krása. 
Pomalu se začala vzpamatovávat. Ale bylo to krásné. Brzy to tu navštíví zase. 
"Vrátím se." řekla nahlas.
A prošla "bránou" do světa reality. Nasadila opět sluchátka Koss a užívala si 100% hudby. 
Snow
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sayuri Sayuri | Web | 4. prosince 2010 v 10:01 | Reagovat

Vtáhlo mě to a jenom uvažuju, jestli jsi to opravdu zažila nebo to je vymyšlené. Ať jedno či druhé - nádherné. :) Ve fantazii je síla, stejně tak jako ve snění.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama